Autoimunitní onemocnění představuje poměrně rozsáhlou a velmi komplikovanou oblast, která stále ještě z velké části není odhalena. Bohužel tato problematika se v posledních letech dotýká, čím dál většího počtu lidí a z jistého hlediska je proto možné autoimunitní onemocnění prohlásit za civilizační onemocnění. Svízelnost autoimunitního onemocnění spočívá v komplikované diagnostice, těžké rozpoznatelnosti a hlavně, řeší se příznaky, avšak nemoc samotná je doposud nevyléčitelná. Faktem také rovněž je, že stále existuje mnoho a mnoho případů, které zůstanou neodhaleny.

Autoimunitní onemocnění můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin. Lokalizované, tedy orgánově specifické anebo systémové, kdy postihuje více orgánů. Celý princip autoimunitního onemocnění spočívá v útočení těla na své vlastní orgány. Autoimunitní onemocnění mohou vyvolat různé faktory. Spouštěčem mohou být různé bakteriální a virové infekce, intoxikace, stres, toxiny, vysoká psychická a fyzická zátěž, kouření, ale i špatná životospráva. Popravdě je však těch vyvolávacích faktorů mnohem více, ne všechny jsou známé a mohou se i vzájemně kombinovat. Lidé navíc často prvotní potíže příznaky přecházejí, pídit se po příčině začnou až mnohem později.

Mezi prvotní příznaky autoimunitního onemocnění patří:

Zvýšená únava, bradavice virového původu, mykózy, padání vlasů (celkové zhoršení jejich kvality), bolest kloubů a svalů a lámání nehtů. Jde vskutku o velmi nespecifické potíže, které se velmi často a snadno podcení a považují se za následek nevhodného stravování, těžkého období a podobně.

Autoimunitní onemocnění a vlasy

Vlasy jsou naším zrcadlem, a právě proto se i autoimunitní onemocnění rádo projevuje problémy s vlasy. Nemusí se jednat přitom vždy o padání, ale i o ztrátu lesku, lámání vlasů, třepení, lokalizovaná plešatost, objevení se lupů, šedin (někdy i celých pramenů).

Mezi typická autoimunitní onemocnění, při nichž dochází k vypadávání vlasů, jsou např. tyto:

Graves-Basedova nemoc, což je autoimunitní onemocnění štítné žlázy projevující se její hyperfunkcí (zvýšenou činností).

Hashimotova thyreoiditida je rovněž autoimunitní onemocnění štítné žlázy, které se projevuje její sníženou činností.

Lupus erythematodes – představuje systémové autoimunitní onemocnění a vedle napadnutí celé řady orgánů (ledviny i mozek) se projevuje mimo jiné i vypadáváním vlasů. Do klidové fáze se dostává jen velmi obtížně a zpacifikování padání vlasů u této nemoci vyžaduje hodně trpělivosti.

Sjörgenův syndrom představuje další systémové autoimunitní onemocnění, které probíhá chronicky s tzv. pomalou progresí (není zde možné návratu, pouze zpomalení vývoje).  Nemoc postihuje celou řadu orgánů a padání vlasů může být následkem špatného prokrvení suché kůže, nedostatečného přísunu živin do vlasové pokožky a podobně.

Revmatoidní artritida je sice hlavně o zánětlivém onemocnění kloubů s jeho postupným poškozováním, může však postihnout i jiné orgány. I tuto nemoc jako méně významný příznak může doprovázet padání vlasů.

Řešení padání vlasů u autoimunitního onemocnění je obvykle velmi obtížné. Padání vlasů obvykle ustane v souvislosti se zlepšením, zklidněním a stabilizováním zdravotního stavu. Někdy však může jít o těžce řešitelnou situaci. Bez odborné pomoci se zde dozajista neobejdete.

Další články z rubriky

Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *